Taky slýcháváte, jak za časů našich dědů uměl každej klučina vyřezat z vrbovýho proutku píšťalku a tisíc dalších dovedností, o kterých dnešní mládež prý nemá potuchy? :-)

Říkal jsem si, že když to uměl každej klučina a já už jsem teda trochu víc než klučina, není důvod proč bych to nezvládl taky. V naší době máme naštěstí tu výhodu, že co nevíme nebo neumíme, zaručeně ví a umí největší strýček nás všech, totiž strejda Google. A tak jsem se mimo jiné dozvěděl, že možná lepší materiál na výrobu píšťalky než vrba je bez. (k vrbě se vrátíme někdy příště, protože i z tý sem to nakonec dokázal)

Narubal jsem tedy pár bezových prutů a na druhý pokus už to nebylo vůbec marný:-) Celé jsem to zdokumentoval a třeba vás to taky naučím, ať vás taky děcka prudí pískáním... Aneb vyrobte svým dětem vlastnoručně píšťalku... Budou vás za to milovat, vy je nenávidět. :-D

Bezový prut nebo klacík má tu výhodu, že má poměrně širokou dutinu vyplněnou jen měkkou vlákninou, která jde poměrně snadno odstranit a tím udělat výborný zvukovod. Délka píšťalky by měla být od 10 - 15 cm, ale později jsem vyrobil i menší a kupodivu zní nejlépe. Řežte klacek mezi suky.

Měkký střed klacíku dostaneme ven nějakým tvrdším drátem, poslouží i větší hřebík nejlépe kombinace obojího. Je důležité dutinu opravdu dobře vyčistit aby vzduch mohl pěkně proudit.

Pak oloupeme kůru píšťalky, bez má kupodivu pod kůrou docela pěknou kresbu. 

A čeká nás důležitý úkon: vyříznout v píšťalce zvukový otvor... Začneme kolmým řezem přes píšťalku asi 1,5 cm od okraje píšťalky. Bez je relativně tvrdý a tak budeme otvor vyřezávat postupně. Proti kolmému řezu postupně vyřezáváme šikmý zářez. (neptejte se mě na úhel, ten je otázkou pokusu a omylu:-)) Střídavě zvětšujeme hloubku kolmého a šikmého řezu, dokud nevyřežeme celý otvor, na fotkách je to myslím dobře vidět.

Tak a teď musíme vyrobit a správně zasunout "kolíček", ten se ale vyrábí z jiného dřeva, plného. Mě posloužil proutek z jabloně. Snažme se uříznout proutek silný zhruba tak, aby po oloupání šel na těsno zasunout do píšťalky, ale raději silnější, ořezat ho můžeme vždycky.

Z kolíčku oloupeme kůru a zařízneme na délku náústku, měl by lícovat s kolmým řezem zvukového otvoru, který jsme vyřezali a na druhé straně s náústkem, do kterého budeme foukat. Pak ho seřízneme podélně po celé jeho délce o zhruba jednu třetinu až polovinu jeho průměru. A nakonec ho zasuneme do náústku.

No a tím je píšťalka vlastně hotová, je dobré ji ještě trochu zkultivovat, na obou krajích seříznout ostré hrany a podobně. Jo a důležitá věc: Když se na bezovou píšťalku fouká, je třeba druhý konec píšťalky utěsnit prstem. Vlastně nevím, jestli by ho nestačilo utěsnit napevno kolíkem, můžete vyzkoušet. Tak ať vám to píská!! :-) A příště se podíváme na tu vrbovou...